2. SEZENÍ: "Vražda, smrt, zabití"
I. část
Ležel na oslizlém skalisku, drobný jarní déšť byl tady v podhůří Zelenovlasu nesnesitelně studený a tak se Baeloran třásl zimou a samozřejmě, spravedlivým hněvem. Od chvíle co poloobři napadli poutníky směřující průsmykem do Borovídu, uplynuli už dva dny a Baeloran jim byl po celou dobu v patách jako stín. Smrt Aelwiho musí být splacena krví. Přehrával si ten okamžik stále dokola - vůz padající do strže i s koňmi, řev vozky Otrada když mu obří kolohnát trhal ruce od těla i nevidoucí pohled Aelwiho a jeho rozšklebenou ránu na hlavě. "Ach Aelwi, nikdy jsi neměl z Třpytky odejít. Proč jsem tě jen přesvědčoval, k této nesmyslné cestě." Baeloran se zachvěl, setřásl nepříjemnou vzpomínku a zase upřel zrak na rozvaliny zříceniny pod sebou. Poloobři byli dva a s nimi byl ve zřícenině i odporný skřet. Včera v noci obři na zříceninu dorazili k velké smůle bandy zarostlých chlapů, které Baeloran tipoval na horské lapky. Ti z nich kteří nestačili utéct skončili surově ubití a v současnosti mírně pobublávající v obrovském kotli na nádvoří zříceniny, pečlivě promícháváni dřevěnou vařečkou shrbeného skřeta. Dnešního rána obří popadli svoje kyje a vydali se výš do hor, určitě páchat další zrůdnosti. Skřet na zřícenině zůstal a věnoval se hrůznému kulinářství. Baeloran věděl, že tohle je jeho chvíle. Skřeta popadne a vytluče z něho vše o těch obrech, pak se uvidí co dál. Už se chystal opustit svůj úkryt, když si náhle všiml pohybu v teréní zákrutě pod hradem - ke zřícenině se někdo blížil!
"Říkal jsem vám, vy votroci, že mu s tím šípem v noze nemáte tak kroutit, že zdechne...ale to né, to bylo samý: Ve vznešeným umění výslechu se nevyznáš a di si radši přeleštit meč a podobný keci. A vidíš? Je skoro zcepenělej." Slavoj si vtekle odplivl a pokračoval ve své elegii. "A vůbec, to se s tímhle Lišákem budeme jako táhnout až k vladykovi?" Místo odpovědi Lunyr nerudně zabručel a podoben bájnému Aeneovi Anchísa nesoucího, si jenom nadhodil bezvládného Lišáka na ramenou aby se mu nesvezl ze zad. Lišák sice nebyl nejdrobnější chlapík ale to urostlému krolovi vadilo pramálo. (pozn. písaře Elmua: Možná jsi čtenáři vpravdě zmaten - jaký to Lunyr? jaký to krol? Neměl bych spíše psát o lidském léčitelovi Lunýrovi, synu venkovského zemana? K tomuto bych uvedl snad jen toto: Jak jistě víš blahoslavený čtenáři, božský Irythyl je od lidského hemžení na délky celých pokolení vzdálen a mé oči jsou již staré a unavené...a co si budeme povídat - letošní jaro je sychravé a je stále pod mrakem. Odpusť tedy vznešený čtenáři starcovi mýlku v minulém zápisu.) V okamžiku, kdy se Lunyr nadechoval aby Slavojovi odvětil něco vpravdě řízného je přerušil Growerys výhružným zasyčením. "Ticho pakoňové - vidíte? Zřícenina! - to bude ten Bílej hrad." Hrdinové ztichli jako když mečem utne a viditelně znervózněli. "Co když sou tam fakt vobři? Víte co říkal Lišák - celou jeho bandu prej rozprášili", zašeptal Lunyr. "To se uvidí ale baz peněz vodsuď teda nejdu" odvětil Slavoj. Do nastálého ticha se náhle z horké kleče nad nimi ozvalo: "Přátelé...tady!".
O hodinu později se již družinka rozšířená o nenadálou posilu v podobě půlelfa, který se představil jako Baeloran, krčí za zbytky hradního zdiva v průlomu a sleduje nádvoří, po kterém se klátí hrbatý skřet a co chvíli míchá vařečkou v obrovském kotli. Baeloran družníkům vysvětlil, že na tvrzi opravdu žijí obři ale dnešního rána odešli směrem do hor. Prý je pronásledoval už dva dny - od chvíle, kdy ty stvůry zaútočily na kupeckou karavanu, ve které Baeloran cestoval jako placený stopař. Zatímco se Slavoj s Lunyrem šeptem dohadovali zda skřeta zabít rychle, pomalu nebo vůbec, zabručel si Growerys pod vousy: "No nic, jak říkávala prabába: S chutí do toho a honem vod toho", poté se neslyšně jako levhart vrhl na nádvoří přímo ke skřetovi. Chudák skřet stačil jenom zapištět a už se zalehnut Growerysem zmítal na zami jako ta ryba na souši. "Mluvit budeš! špíno jedna" skandoval nad Growerysovými zády Lunyr. "Ghwruharg?" odvětil vyděšeně skřet.
O dvě hodiny a jednu mrtvolu nespolupracujícího skřeta později se družnící nacházejí vně hradeb, přímo za hradní věží a kopou do země podobni důlním permoníkům. "Lišáku, jestlis nám s těma knížecíma daněma kecal...budeš prosit aby ses nenarodil" zahuhlal zpola ve výkopu skrytý Slavoj. "A vůbec, jak hluboko ještě? Tos to nemoh schovat do ňáký škvíry ve skále nebo tak něco sakra?" Slavoj si otřel zpocené čelo. Lišák sedící na výkopu s obvázaným stehnem se jen nepříjemně zazubil: "Ještě to kousek bude... pečlivost a pevný nervy - to je základ úspěchu ve skrejvání hmotnejch statků." "Nebuď drzej nebo pudeš kopat sám, zranění nezranění," zavrčel Lunyr, opírající se o krumpáč na hraně výkopu. "Přesně jak řekl tady dobrý pan Lunyr , ty si asi neuvědomuješ, jak tady kvůli tobě dřeme ty klatý lumpe," poučil Lišáka na zbytku hradby sedící Baeloran a lépe se natáhl aby ho ostré zdivo netlačilo do zad. "O O O OBŘI!" ozval se histerickým šeptem z průlomu hradeb nad nimi Growerys. "Vracej se! Poplách! Sou dva! Sem věděl, že bejt na hlídce se nám ještě vyplatí!" "Tady máš Lišáku tesák - budeš bojovat v prvním sledu" cloumal s bývalým lapkou Lunyr. "A vopovaž se vzít roha." "Žádnej strach," pravil přesvědčivě Lišák, "Jak de vo vobry neznám slitování." Aby stvrdil svá slova, bojechtivě zakoulel očima. "Fajn, špičatý uši si připravěj luky - až řeknu krleš, začnete střílet a já, Lunyr a tahle vonuce (ukázal na Lišáka) tam vlítnem a naděláme z nich čtyry malý do školky! velel překotně Slavoj. To už se z nádvoří ozýval vzteklý řev obrů, kteří tam našli kamaráda skřeta s rudým úsměvem pod bradou.
"Krleš" zahřímal Slavoj a vrhl se s obouručním mečem nad hlavou průlomem na nádvoří, následován krolím bijcem Lunyrem, ozbrojeným vražedně vyhlížející sekerou v každé ruce. "Sviiisst" a "fiijuuu" zazpívali luky staršího lidu a dva šípy si našly cestu přímo do cíle. "HRRRRUUUAAA" zařval asi čtyřmetrový kolohnát s holou hlavou a pazourama až po kolena. Jednou rukou zlámal šípy trčící mu z hrudníku, zatímco druhou pevně sevřel kyj z mladého smrku a výhružně jím zamával směrem k přibližujícím se hrdinům. "GHHHAAARGH" zařval druhý z obrů, který měl na sobě potrhané cáry z ovčích kůží a švihl pravou rukou. Skoro třímetrový kyj se řítil jak šíp z balisty v ústrety neohroženým družníkům Slovoji Ohňomeči a Lunyrovi. "Nauč se mířit vobludo," zachechtal se Lunyr poté, co ho kyj asi o půl metru minul. "Uaaaaa," dvojhlasem zařičeli Growerys s Baeloranem poté, co vržený kyj narazil do náspu pod jejich nohama a oni se jak Ikaros s Daidalem řítili po zádech dolů prudkou strání, směrem k jejich předchozí započaté výkopové práci. Tou dobou však už Lunyr roztáčí své sekyry a vrhá se na obřího holohlavce. "Lišáku! ber ho zprava, je zraněnej, toho sejmem!"... "Lišáku?" ... "Kurva, Lišáku, u mě seš mrtvej muž!" Zuřivě zařval Lunyr, uvědomivše si svůj omyl, spočívající v přesvědčení v přesilu. V té chvíli obr prudce vykopl pravou nohou o velikosti mlýnského kamene. Tvrdý náraz zády do hradební zdi málem Lunyra připravil o vědomí. Pomalu sjížděl zády po hrubé zdi, hlava se mu točí a on nejistě šmátrá po sekeře, která musí byt přece někde tady vedle něho v trávě. Rozostřená silueta obřího kolohnáta se mu zvětšuje před očima, už vidí odporný škleb tupé obří tváře. Levou, třesoucí ruku zdvíhá Lunyr k poslední nesmyslné obraně, koutkem oka vnímá druhého obra jak se snaží svýma prackama zachytit Slavoje, který se nějakým způsobem ocitl na zemi a teď se snaží prokluznout mezi obříma nohama, směrem ke svému meči, zapíchnutému v udusané hlíně za zády obra. "klap, klop," ozvalo se a obr, který se chystal kyjem rozmáčknout otřeseného Lunyra překvapeně vypoulil oči na dřík šípu zaražený v jeho prsou. Druhý šíp mu trčel z mohutného krku. Obr zachroptěl, vyvalila se mu z mordy načernalá krev, stékajíc mu na cáry špinavé haleny. Growerys a Baeloran už opět pevně stojící na hraně hradebního průlomu, začali znovu natahovat svoje luky. "Smrrrt!" zařval Lunyr a z pololehu mrštil svojí sekeru po opile se kolébajícím obrovi. Ozval se vlhký, mlaskavý zvuk jak se vržené sekera zakousla do obřího krku hned nad zabodnutým šípem. Ze zpola odseknuté hlavy se vyvalil gejzír krve a poté obr se zaduněním padl naznak na udusanou zem. Ve stejnou chvíli druhý obr v posledním tažení skrz naskrz propíchnutý dlouhým obouručním mečem natahuje svoje dlouhé pracky po pod ním ležícím Slavojovi. Nemá však už sil a vlastní vahou si pomáha k neodvratnému konci, když se sune dolů po dlouhém meči. Po chvíli se už Slavoj zdvíhá, zbrocen obrovou krví od hlavy až k patě a následně se snaží vyprostit svůj dlouhý meč z obřího hrudníku - u toho kulhá na pravou nohu, kterou mu obr v smrtícím zápasu zle pošramotil. Vítězství sice bolelo ale bylo drtivé!
"Lišáááčkůůů...vylez, víme že tu někde seš," zahalekal Growerys a opět se sklonil k zemi a už se asi po desáté snažil zachytit ztracenou stopu. "Lišák nemohl utéct daleko...s prostřelenou nohou a za tak krátký čas...ano musí být někde tady v té klečí zarostlé stráni," pomyslel si. "Jo, vylez. My ti neublížíme." Přidal se těžce oddechující Lunyr a s vražedným výrazem prstem vyzkoušel ostří svojí jediné zbylé sekyry. "Támhle je! Na něj!" zařval Slavoj opírající se o násadu lopaty, která mu sloužila jako provizorní berle a prstem ukázal na nedaleké křoví, které pokrývalo skalku pár kroků před ním. Poplašený Lišák vyskočil jako zajíc z úžlabiny za Slavojovými zády a když si uvědomil, že se nechal napálit na starý dětský trik, tak se s klením pustil do kulhavého běhu dolů pod prudký kopec. Po krátkém pronásledování se společnými silami družníků a s pomocí lokálního anestetického účinku Slavojovi lopaty podařilo banditu dopadnout a znehybnit. "To bysme měli" pravil o pár okamžiků později Baeloran a společně s Growerysem složili svázaného a bezvládného Lišáka ke zdi na nádvoří. "Jdu prohledat vobry, třeba maj u sebe něco zajímavýho," poznamenal Lunyr a jal se klackem šťouchat do smrduté, obouručním mečem prošpikované mrtvoly obra. "Hele tady mi něco nehraje...pojďte mi pomoct ho odvalit," ozval se od druhé mrtvoly Baeloran ale to už za pomoci obrova kyje a využití fyzikálního principu zvaného páka nadlehčuje obra, kterého se následně daří odvalit na stranu. Očím družníků se na místě kde před chvíli ležel obr, naskytl pohled na provalenou zem a takto vzniklou díru kamsi do podzemí. "Propadl se vlastní vahou do sklepení pod podlahou," hlesl Baeloran. "Rozšíříme díru a mrkneme se tam - to by v tom byl čert aby tam nebylo něco zajímavýho". O několik chvil později stojí Growerys o tři metry hlouběji v podzemní chodbě, která kdysi vedla pravděpodobně od hradní věže kamsi do hlubin zemských. Dnes je ale ve směru k věži zavalena a Growerys tak zírá do svažující se chodby (pečlivě vytesané) kamsi do tmy. "Tak tam já sám nejdu," zavolal Growerys nahoru. "Copak? Máš strach?" Posměšně odpověděl Lunyr. "Cože!? Já a strach? Ty máš strach ty tupá hlavo, já...potřebuju sebou někoho aby mi ehm...aby mi svítil! To je snad jasný ne?" vece na to zrudlý Growerys. "Já mám potlučený žebra, bolej jak čert," znuděně odtušil Lunyr. "Slavoj pude". Slavoj se nejistě podíval dolů do tmy. "Mno...já bych strašně rád šel...dyť mě znáte...ale ten kotník...to je bolest! Ta strašná bolest!" začal nešťastně sykat Slavoj. "Ale můžu držet lano - někdo vás přece musí vytáhnout zpátky!" "Půjdu já," pravil se sveřepým výrazem Baeloran a hbitě se začal spouštět dolů do tmy. "Tady máte pochodeň, budeme tu hlídat, žádnej strach," ozvalo se ještě zhora.
Podzemní chodba klesala rovně jako když střelí, stěny byly pečlivě přitesané a družníci si říkali, že tohle vykutat muselo stát obrovské úsilí. Po několika minutách opatrné chůze se objevila první překážka. "Dveře...a zavřený," řekl šeptem Growerys a kousek žhavé smůly z pochodně zasyčelo na podlaze jako potvrzení jeho slov. "Ale mají závoru z naší strany," poukázal na zjevný fakt Baeloran, zíraje na masivní závoru pobitou zašlým měděným plechem, která byla usazena ve dvou masivních železných hácích připevněných ve zdi po stranách velkých dveří. Dveře samotné byly také pobity měděným plechem a byly na nich různé heraldické znaky, které ale družnící nepoznávali. "Pomož mi to nadzvednout, to zvládnem jak nic," řekl Growerys a chystal se zabrat za závoru. "Počkej, pozor!" Baeloran rychle srazil natahující se Growerysovu ruku a přistoupil blíže k jednomu z nosných háků po straně dveří. "Vidíš? tady něco nehraje - pod tou závorou něco je a tělo toho háku je taky ňejaký tlustý...určitě širší než ten druhej." "No jo ale co s tím," podrbal se na hlavě Growerys. "Možná kdybysme to obmotali nějakým lankem - třeba tím co ti visí na opasku," zamyslel se Baeloran. "Moje voka na králíky? Nikdy!" zhrozil se Growerys. "Jestli je tam něco nastraženého, můžem přijít o víc než pár drátků...a navíc, co když jsou za dveřma poklady?" "No když to říkáš takhle...a když se nad tim líp zamyslím...zde sou voka." O chvíli později se ozval skřípot těžkých dveří - to jak se do nich oba reci opřeli rameny. "Hrobka...a tamto je katafalk...a na něm kamenná rakev", hlesl tiše Baeloran a otřásl se nenadálým chladem. "Asi bychom se měli vrátit, nerušit klid mr...SŘÍÍÍÍP," ozvalo se víko rakve. "Tak budeš se tam vykecávat nebo mi deš pomoct?" houkl na Belorna Growerys, vší silou odsunující kamennou desku rakve. Starodávnou kryptou se rozlehl zvuk padajícího víka rakve. Dobrodruzi zůstali strnule stát. Hleděli do tváře dávno zemřelého mrtvého knížete. Kostra byla napůl rozpadlá, na hrudníku jí ležel rzí prožraný meč a na krku...ó bohové, měděný nákrčník dávných knížat a uprostřed něho v odlesku pochodně magicky zářící drahokam smaragdové barvy. "Teď už bysme ale opravdu měli..." začal váhavě Baeloran, "měls pravdu", přerušil ho horečnatě Growerys a prohlížel si nákrčník, který hbitě strhl mrtvole z krku."Poklad", vydechl,"kdo by to byl řek v takový díře."
"Vida, falt nelhal" zabručel Slavoj, když vytahoval chřestící, dobře navoskovaný vak ven z hluboké jámy pod hradní věží. "To budou určitě ty kradený daně", rozjímal Lunyr, zatímco se prsty prohraboval v malém vaku, plném stříbrných grošů. "Vrátíme je vojvodoj?", zeptal se smutně Growerys. Slavoj na něj chvíli překvapeně beze slova s rychlým pomrkáváním vykulených očí zíral, jakoby nemohl pochopit, na co se ho družník právě zeptal. "Nikdy! tyhle sme si sakra zaloužili!" odvětil drsně po chvíli. "No jo ale co s Lišákem?" dorážel Growerys,"Když ho necháme naživu, všecko vyklopí." "To ho jako chceš zabít?" zeptal se stísněným hlasem Baeloran. "Já vim, za mrtvolu je z odměny jen polovina...ale to vem čert, podívej na ten pytel stříbrňáků. Vsadím se, že jich tam určitě bude víc jak třicet," zachechtal se Growerys. Lunyr pokýval hlavou a zkusmo máchl svojí sekyrou do vzduchu.
konec I. části
Zdroje:
obrázek 1: Francisco de Goya, "Saturn Devouring His Son"
dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Colossus_(painting)#/media/File:Francisco_de_Goya,_Saturno_devorando_a_su_hijo_(1819-1823).jpg
obrázek 2: Hugh William Williams, Goodrich Castle
dostupné na: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hugh_William_'Grecian'_Williams_-_Goodrich_Castle.jpg
obrázek 3: daumier_thieves_donkey_1860 ' by Art Gallery ErgsArt daumier_thieves_donkey_1860 ' by Art Gallery ErgsArt
dostupné na: https://www.flickr.com/photos/ergsart/21693415634
obrázek 4: Joshua Reynolds, Colonel Acland and Lord Sydney: The Archers
dostupné na: https://zh.wikipedia.org/wiki/File:Sir_Joshua_Reynolds_-_Colonel_Acland_and_Lord_Sydney-_The_Archers_-_Google_Art_Project.jpg
obrázek 5: Giovanni Battista Piranesi, Le Carceri d'Invenzione, plate XV: The Pier with a Lamp
obrázek 6: Sir Anthony Van Dyck, Charles I in Three Positions
dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/Wars_of_the_Three_Kingdoms#/media/File:Sir_Anthony_Van_Dyck_-_Charles_I_(1600-49)_-_Google_Art_Project.jpg